Díky nižší výstupní teplotě topné vody, musí mít výměníky výrazně vyšší přestupní plochu než u jiných zdrojů tepla. Týká se to převážně výměníků v zásobnících teplé vody, kdy je nutné používat speciální zásobníky určené pro tepelná čerpadla a zkontrolovat maximální přenášený výkon. Častou chybou je i uvažování s nominálním výkonem tepelného čerpadla, místo s maximálním provozním výkonem.
Pro tepelné čerpadlo o nominálním výkonu 80 kW byl správně navržen deskový výměník pro přípravu teplé vody, ale tepelné čerpadlo přesto nebylo schopné v zásobníku dosáhnout požadovanou teplotu. Problém byl v kalkulaci výkonu výměníku pro nominální provozní podmínky tepelného čerpadla 0/55°C, které se ale značně odlišovaly od skutečných provozních podmínek. Díky využití tepelných čerpadel i pro chlazení, dosahoval primární okruh teplot 15 až 20°C a v provozním režimu 20/55°C, mělo tepelné čerpadlo výkon až 110 kW. Skutečný výkon zdroje tepla byl skoro o 40 % vyšší než nominální, použitý pro kalkulaci výměníku a ten tak byl pro reálné provozní podmínky značně poddimenzovaný.